Královna náplastí

Podle mého názoru má každá zkušená (rozuměj zralá) žena v domácí výbavě různé prostředky na všelijaké neduhy, bolístky a životní situace. Nebo by mít měla, aby když nepříjemnost nastane, mohla pohotově zareagovat podáním patřičného léku, lektvaru, poskytnutím drobné krejčovské opravy či nalepením náplasti (na ránu na těle či na duši :-)). Já tedy udržuji domácí lékárničku v plus minus použitelném stavu, alespoň co se týká základních léků na bolest hlavy, bříška a zad. V poměrně vysokém standardu mám prostředky pro první pomoc v oblasti utržených knoflíků, nefunkčních zipů, zkracování lemů kalhot a sukní či výměny gumy v pase. Ovšem     v nadstandardním počtu a provedení vlastním různé prostředky lepící techniky.

Nevím proč, ale lepidla, lepenky a náplasti mám ve velké oblibě. Disponuji lepícími tyčinkami do kanceláře, bílým lepidlem na papír, dřevo a karton, lepidlem na obuv   a gumu, vteřinovým lepidlem, lepenkami transparentními, oboustrannými, silnými i slabšími a dále náplastmi standardními, s polštářkem, hypoalergenními, voděodolnými, na puchýře či na opar. Jakmile nastane situace vyžadující urgentní zásah ve formě zalepení, přilepení či nalepení, sáhnu do příslušné krabičky a konám. Tedy většinou ...

Podařilo se mi vyrobit velký puchýř na patě a bohužel jsem si s nějakou nabubřelou představou myslela, že se mi nějakým zázrakem vstřebá sám od sebe a není potřeba jej hned hystericky přelepovat speciální náplastí. Puchýř se nevstřebal... naopak se zvětšil a dal o sobě vědět při ranní procházce blátivou lesní cestou s naším psem. Dal o sobě vědět nejen mě, ale i mé dceři, která po očku pozorovala mou pomalou chůzi a nenápadně zkoumala, proč jdu ještě pomaleji než normálně. Chvíli jsem se snažila nemyslet na odírající se kůži, krvácející patu a problém s chůzí, ale stejně jsem nakonec musela s pravdou ven.

Dcera nejdříve s výrazem "co tam máš dnes, simulante" rádoby zúčastněně vyslechla mé nářky na strašnou bolest, krev valící se do ponožky a hrozící amputaci a potom mi položila zdrcující dotaz: "A proč sis ten puchýř NEZALEPILA? Zrovna ty, naše královna náplastí!!!". Na zlomek vteřiny jsem zaváhala a chtěla prohlásit, že mi náplasti na puchýře zrovna došly, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že by mi tuto výmluvu stejně neuvěřila... Takže jsem (silně kulhající) zbytek procházky čelila jejím různým radám a nápadům od "dej si tam listí", "zkus chodit pozpátku" přes "škoda, že nemáme roušku, to bys mohla použít místo náplasti" až po finální "nechceš kousek nést? I když raději ne, to by se mi boty zabořily do toho bahna až po kotníky, chichi".

Tyto řádky už píšu s kávičkou a čerstvě nalepenou náplastí na puchýři, jak jinak :-).